Genderové otázky Martina Pachmanová
Slovo gender pochází z řečtiny a znamená rod. Na rozdíl od pojmu pohlaví (angl. sex), jenž vyjadřuje výhradně biologickou, genetickou, anatomickou a fyziologickou odlišnost mezi ženami a muži, pojem gender odkazuje k sociálním a kulturním konstrukcím ženskosti a mužskosti. Gender zahrnuje sociálně a kulturně podmíněné rozdíly, předsudky a specifika v postavení mužů a žen, a to jak v současnosti, tak v minulosti. Gender je jedním z klíčových konstruktivních prvků vertikální a horizontální organizace společnosti, jež podmiňuje sociální status (souhrn práv, povinností a norem chování) a identitu členů společnosti i společenských skupin.
Genderové otázky se na přelomu 70. a 80. let minulého století staly nedílnou součástí nejen feministického diskurzu, ale také postmoderní filozofie. Otevíraly totiž problematiku „jinakosti“, a to nejen na pozadí vztahů mezi muži a ženami, v nichž muži hráli roli univerzálního subjektu, zatímco ženy ztělesňovaly „jiné“, ale také na pozadí nerovných vztahů mezi kulturami, národy a etniky. Jak se píše ve sborníku Společnost žen a mužů z aspektu gender, jedné z prvních publikací, které se v Čechách pokusily o komplexnější shrnutí této problematiky, gender je „sociální kategorie, která umožňuje sledovat a interpretovat jak rozdíly z hlediska mužů a žen v nejrůznějších sociokulturních kontextech, tak i formy porušování lidských práv (...).“1 Gender tak přispěl k dekonstrukci modernistického univerzalismu a metafyzických „pravd“, které na základě domnělé biologické predestinace uzákoňují společenské a kulturní normy lidského života a chování. Identita žen a mužů díky genderu přestala být definitivně chápána jako něco vrozeného a začala se pojímat jako kulturně-sociální proces, který odkrývá, že – řečeno parafrází slavného výroku Simone de Beauvoir z knihy Druhé pohlaví2 – lidé se nerodí jako ženy a muži, nýbrž se jimi stávají.
Gender sice zásadně destabilizoval do té doby víceméně homogenní kategorie ženskosti a mužskosti, ale ani jemu se nevyhýbá kritika. Kritizuje se především to, že genderové otázky se nadále většinou opírají o tradiční heterosexuální dichotomii femininní/maskulinní, a opomíjejí tak rozmanitost a složitost sexuální touhy a vztahů.
Gender je přesto v současnosti klíčovým pojmem a diskurzem pro studium nejrůznějších rolí, které ženy a muži v různých sférách společnosti a také v rodině hrají (včetně dělby práce), a rovněž prostředkem jejich destabilizace. Každá společnost totiž svým členům předepisuje určité vzorce chování a určité vlastnosti v závislosti na jejich pohlaví. Tyto genderové stereotypy, které se odrážejí ve všech sférách lidského života (ve veřejné sféře, ale i v soukromí našich kuchyní a ložnic) a také v jeho produktech a reprezentaci (v architektuře, reklamě, filmu, literatuře ap.), jsou jedním z předmětů genderové kritiky. Genderovou analýzou a kritikou organizace společnosti se překonává zdánlivě objektivní a univerzální dichotomie muž – žena, ale zároveň také další zažité binarismy vystavěné na hierarchickém základě (příroda vs. kultura, tělo vs. duch, biologie vs. společnost, soukromé vs. veřejné).
V mnoha intelektuálních debatách týkajících se genderu a feminismu ve východní Evropě se od počátku objevovala snaha nahrazovat anglický pojem gender příslušným jazykovým ekvivalentem. Tyto snahy většinou narážely na sémantickou nedostatečnost přeložených termínů. V Čechách a na Slovensku (a podobně je tomu v jiných slovansky mluvících zemích bývalé východní Evropy) se např. razil pojem rod a jeho mluvnické varianty (např. rodové otázky). Jeho význam se však na jedné straně příliš explicitně spojuje s jazykovou gramatikou a mluvnickými rody a na straně druhé je etymologickým základem slov nadmíru spjatých s biologickými danostmi, které kritický genderový diskurz nabourává: tedy s vrozenými vlastnostmi, schopnostmi a vlohami danými tomu kterému pohlaví a třeba i se samotným aktem porodu, tedy něčeho výsostně spjatého s ženskou rolí (a tradovanou ženskou povinností). Pojem gender se proto dnes většinou nepřekládá. V současnosti je běžně používaným slovem nejen v akademické sféře, a to zvláště v humanitních a společenských vědách, ale také v běžné žurnalistice.
Běžnost a frekvence používání slova gender však neznamená, že se mu správně rozumí. V prostoru bývalé východní Evropy, kde se genderová problematika začala diskutovat až po pádu železné opony, bývá často chybně ztotožňovaný s feminismem. To souvisí nejen s nedostatečnými znalostmi této problematiky, ale také s přetrvávající nedůvěrou, přehlížením či dokonce averzí vůči oprávněným požadavkům feminismu a všemi souvisejícími jevy. Démonizace feminismu, která odráží jak strach mužů z rozpadu patriarchální společnosti a ze ztráty mocenských pozic, tak obavu žen z nejistoty v hledání vlastní identity neodvozené od „prvního pohlaví“, tak zároveň diskredituje i otázky genderu.
Ačkoli se gender zrodil z feministických debat, genderová studia (gender studies) jsou na rozdíl od feminismu vědeckou disciplínou. Zatímco feminismy (použití plurálu odpovídá jeho různým odnožím) jsou filozofickým či světovým názorem žen, které se různým způsobem berou za svá práva, genderová studia nejsou orientovaná jen na tzv. ženskou otázku a prosazení rovných příležitostí. Cílem genderových studií je nejen shromažďovat a interpretovat data o rozdílech mezi ženami a muži, ale především posilovat a kultivovat genderovou citlivost a kritický a analytický potenciál; tímto způsobem studium genderu přispívá k vytváření účinných antidiskriminačních nástrojů a ovlivňuje názor politiků, médií a široké veřejnosti na role obou pohlaví ve společnosti. Zvláště ve východní Evropě, kde se genderový diskurz prosazuje pomalu a obtížně, je přitom důležitá vazba mezi odborníky na gender a nevládními organizacemi (NGO), které jsou často na poli rovných příležitostí aktivnější než politické strany a vládní instituce.
Gender je sice především sociální kategorií, ale není zdaleka spojen jen se sociologií. Poskytuje účinné metodické a kritické nástroje ke studiu mnoha jiných disciplín, včetně např. historie, politických věd, psychologie, lingvistiky, ale také např. dějin umění, filmu, divadla, literatury. Právě v těchto oborech se komplexně ukazuje, že gender je zakódován nejen ve vztazích mezi pohlavími, ale že je součástí lidské historie, lidské psýchy i těla, jazyka, jímž mluvíme, individuální i kolektivní identity, obrazů, na něž se díváme, i pohledu, jímž se díváme, předmětů a prostředí, které používáme, a nejrůznějších institucí reprezentujících nehmatatelné mocenské struktury.
Poznámky:
1 / Jiřina Šiklová, Gender Studies a feminismus na univerzitách ve světě a v České republice, in Společnost žen a mužů z aspektu gender: sborník studií vzniklých na základě semináře Společnost, ženy a muži z aspektu gender, edited by Věšínová-Kalivodová, Eva, a Hana Maříková (Praha: Open Society Fund, 1999) 10.
2 / Beauvoirová, Simone. Druhé pohlaví. Praha: Orbis, 1966.