Geneze celosvětové krize Milan Zelený

1. Součástí Rooseveltovy reakce na „Velkou depresi“ po roce 1929 bylo založení Fannie Mae (Federal National Mortgage Association) v roce 1938. Cílem bylo zpřístupnit bydlení širokým vrstvám Američanů pomocí státního nákupu hypoték z primárních bankovních zdrojů.

2. V roce 1977 prosadila vláda Jimiho Cartera do zákona tzv. Community Reinvestment Act (CRA) ku pomoci ekonomicky slabým komunitám, které si rodinné domky nemohly dovolit a neměly přístup ke standardním hypotékám.

3. Následkem CRA byly státem preferovány banky, které levné hypotéky v chudých regionech poskytovaly. Mechanismus fungoval za přísné regulace FDIC (Federal Deposit Insurance Corporation) i státní garance finančních rizik spojených s CRA.

4. Dne 8. 12. 1993 proběhla osudná tisková konference, kde ekonomický poradce prezidenta Billa Clintona Robert E. Rubin (poradce Baracka Obamy, nyní v ústraní kvůli zruinování Citibank) oznámil novou CRA iniciativu pro podporu hospodářsky slabých komunit. Cílem bylo usnadnit poskytování hypoték, prosadit nová pravidla a zaručit zvýšení finančních toků do chudších lokalit.

5. Rok 1995: Na naléhání prezidenta Clintona byla pravidla regulace CRA radikálně uvolněna a systém poskytování hypoték podroben zásadnímu reinženýringu. Politickým cílem bylo posílení a urychlení poskytování hypoték sociálně slabším vrstvám. Svět byl navždy změněn a kapitalismus svobodného trhu podroben neobvyklému testu.

6. Tato „Clintonova revize“ zavedla systematické „bodování“ bank podle míry dodržování předpisů a cílů CRA. Banky byly nuceny uvolnit tradiční kritéria a standardy hypoték za nízké úrokové sazby (tzv. subprime rates). Nákaza se začala šířit.

7. V letech 1993–1998 se CRA – garantované půjčky zvýšily o 39 %, jejich nárůst byl dvakrát rychlejší než ostatní bankovní úvěry. Ještě 19. 4. 2000 ministr financí Larry Summers (dnes ministr prezidenta Obamy) nemůže zakrýt své nadšení nad „úspěchem“ revize: „První dáma (Hillary Clintonová, dnes Obamova ministryně zahraničí) říká, že je třeba celé vesnice k výchově děcka; my říkáme, že je třeba kapitálu k budování vesnice.“

8. Součástí Clintonovy revize bylo zavedení tzv. sekuritizace hypoték a jejich prodeje jako státem podporovaných obligací (CMO, CDO) investorům domácím i zahraničním. Ručení bylo pozemky a domy, jejichž hodnota historicky stoupala a nikdo nepředpokládal pokles cen nemovitostí.

9. První veřejný prodej sekuritizovaných obligací se odehrál v roce 1997 skrze First Union Bank (později Wachovia Corporation) ve spolupráci s investiční bankou Bear Stearns. Roku 2003 dosáhl regulovaný trh s CRA hypotékami 600 miliard dolarů. Neregulovaný trh však tvořil nezjistitelný mnohonásobek.

10. Rok 1998: Brooksley E. Bornová (předsedkyně Commodity Futures Trading Commission) varovala před neprůhledností finančních derivátů a volala po jejich okamžité regulaci na ochranu americké i světové ekonomiky. Alan Greenspan i Robert Rubin, vládní ekonomové, se jí veřejně vysmívali: „Regulace derivátních transakcí, které jsou soukromě dohodnuty mezi profesionály, nejsou potřebné.“ (Greenspan) Nová pravidla a regulační dohled může jen zvýšit právní nejistotu na kvetoucích globálních trzích.“ (Rubin)

11. Rok 1999: Brooksley E. Bornová odstoupila z funkce. Povzbuzen, Phil Gramm předložil rozsáhlý deregulační zákon. Schváleno, Clintonem podepsáno. Cesta ke světové krizi otevřena. Neregulovaná hodnota finančních derivátů vzrostla z $ 50 na $ 550 bilionů – tolik peněz prostě v celém systému není.

12. Vznikl nový, divný svět. Přední investiční domy Wall Streetu začaly obchodovat s novými investičními nástroji. Clintonův předseda Fed Alan Greenspan zahájil strategii nízkých úrokových měr a propadu amerického dolaru. Levné peníze zaplavily americké trhy. Stavební firmy si půjčovaly a stavěly nové domy; banky si půjčovaly a poskytovaly stále levnější úvěry; Wall Street si půjčoval až v poměru 40:1 (poměr dluhů k hodnotě aktiv). Nové finanční instrumenty a nový obor „finančního inženýrství“ dále stimulovaly „kreativitu“ chamtivců. Spekulativní bublina iracionálního nadšení a ziskuchtivé zaslepenosti se nafoukla téměř přes noc.

13. Toxické hypotéky vznikaly na běžícím pásu. Nikdo již neverifikoval příjmovou či kolaterální schopnost splácení půjček, hotovost pojistného vkladu nebyla vyžadována. Státní surrealismus završila Federal Reserve Bank of Boston, která určila, že účast v programu úvěrové poradny lze hodnotit jako důkaz žadatelovy schopnosti uřídit své dluhy. Svět se zbláznil.

14. Místní komunity zakládaly občanské iniciativy, jako ACORN (Association of Community Organizations for Reform Now), které pomáhaly prosazovat cíle CRA a bodování bank na lokální úrovni. Nástroje propagace, agitace, protestu a politického nátlaku byly použity proti institucím, které se snažily úvěrová pravidla zpřísnit. (Právní zástupce a „community organizer“ ACORN byl mladý advokát Barack Hussein Obama.)

15. V roce 2003 se Bushova vláda pokusila o přísnější regulaci státních agentur, Fannie Mae a Freddie Mac, které tvořily vlastně jediný dostupný hypoteční trh. Návrh zákona tzv. Bushovy revize díky opozici demokratů neprošel. Demokraté nejen obhájili Fannie a Freddie, ale napadli Bushe, že se snaží omezit tzv. „affordable housing“ pro méně majetné skupiny obyvatel. Prezident Bush selhal: zaneprázdněný událostmi 9/11 a dvěma válkami se o prosazení této potřebné regulace již dále nepokusil.

16. K 1. 9. 2005 demokraté prosadili další významnou intervenci. Kreditní instituce s aktivy nad $ 250 milionů musely podstoupit tzv. třístupňový CRA kvalifikační test. Tento kvalifikační limit byl zvýšen na $ 1 miliardu. Ostatní instituce a menší regionální banky byly třístupňového testu zproštěny vůbec. Rasová diskriminace, neschopnost splácet, byla užita jako argument pro rozšíření vlivu CRA. Žádný americký politik neměl dostatek odvahy, aby se postavil proti rasové linii argumentace.

17. Finanční krize se po roce 2005 už nedala zastavit. Další a další instituce, nespadající ani pod slabé garance CRA, se vrhly na neregulované trhy vydávání, sekuritizace a prodeje toxických hypoték. Lidé bez stálých příjmů a neschopní splácet dluhy byli vlákáni do nízkoúrokových kontraktů po statisících. Nízký dolar, levné peníze a levné hypotéky přilákaly i zahraniční banky, investory a suverénní fondy.

18. V létě 2008 spekulativní bublina praskla. Přebytek nových domů, marginálních pozemků a domů v hypotečních aukcích zaplavil trhy a srazil ceny nemovitostí takřka přes noc. Mnohé nesplacené hypotéky byly vyšší než tržní hodnota nemovitosti. Předčasné vypovídání smluv nabylo kritických rozměrů. Celé globální řetězce prodeje a pojištění investic, založených na toxických hypotékách, spočívaly na iracionálním předpokladu „trvale rostoucích cen nemovitostí“.

19. Důsledkem a hlavním symptomem krize je ztráta vzájemné důvěry mezi účastníky řetězce a následné zmrazení úvěrových toků. Ztráta důvěry, či nárůst globálního řetězce nedůvěry je u kořene všech negativních dopadů a zároveň kritériem a mírou efektivnosti špatně naordinované léčby.

20. Role důvěry a důvěryhodnosti, psychologie chování davů, vliv strachu a obav na akce lidí, lidská adaptabilita a přizpůsobivost v reakcích na technické stimuly, iracionalita v rozhodování atp. nejsou součástí klasické ekonomie a na vysokých školách se neučí. Naivní manipulace úrokových měr představuje vrchol chápání ekonomických systémů.

21. I když krize narůstala celé dekády, její dopad udeřil „náhle“ v září 2008: díky toxickým hypotékám tok úvěrů „zamrzl“ a důvěra se z trhu vytratila. Neregulované investiční banky Wall Streetu začaly bankrotovat a dnes již neexistují anebo jsou transformovány na regulované banky komerční. Zatímco do září 2008 vláda tvrdila, že vše je v pořádku, během několika dnů začali Henry Paulson, Ben Bernanke i George Bush strašit kolapsem celé ekonomiky. Totální neznalost role strachu v ekonomice jim zabránila přemýšlet o dopadech.

22. Státní intervence do ekonomiky v podobě masivních injekcí hotovosti, byla zvolena jako řešení, i když je známo, že státní intervence omezuje a ničí dynamiku svobodného trhu, zvyšuje nedůvěru, odnímá zodpovědnost a vede k závislosti na politickém rozhodování státních byrokratů.

23. Záchranný balík H. Paulsona, tzv. TARP (Troubled Assets Relief Package), který byl původně prosazován jako plán nákupu toxických hypoték státem, se setkal s opozicí 70 % občanů, většiny republikánů a také kolem 200 předních ekonomů, kteří před záchranným balíkem varovali. I přesto se politikům podařilo návrh prosadit.

24. První pokus o přijetí zákona neprošel. Dne 29. 9. 2008 nastal největší propad akcií od 2. světové války, o 777 bodů. Burza byla vystrašena vládní kampaní strachu o kolapsu ekonomiky, očekávala státní „záchranu“, a tudíž první reakce byla negativní.

25. Politický proces kolem balíku způsobil navěšení „vánočních ozdob“ na dárkový stromek, jako např. pomoc vlastníkům závodních drah NASCAR, investorům do državy Americká Samoa, výrobcům dřevěných šípů a výrobcům rumu v Portoriku. Také $ 20 milionů pro ACORN.

26. Původní třístránkový Paulsonův návrh se rozrostl na 450 stránek, které nemohl nikdo zodpovědně před hlasováním vyhodnotit. Panikáři Bush, Obama i McCain se shodli na podpoře záchranného balíku.

27. V polovině listopadu Paulson oznámil masivní změnu strategie TARP: namísto nákupu toxických hypoték se přechází na přímé investice do akcií bankovního sektoru. Nedostatek průhlednosti a zodpovědnosti takovou radikální změnu v užití peněz TARP dovolil; zákonodárci již byli bezmocní a irelevantní.

28. Nastal čas „morálního hazardu“: o státní podporu se ucházely nejen banky, ale i stavební firmy, automobilky, nemocnice a městské i regionální samosprávy. Podmínkou získání podpor je prokázaná neschopnost fungovat v prostředí svobodného trhu. Podniky a instituce uměle zhoršily své výsledky, aby získaly miliardové půjčky. Přišla nová vlna strachu a zastrašování. Politici opět „zachraňovali“ a opět penězi daňových poplatníků.

29. Dnes je do americké ekonomiky nesmyslně napumpováno historicky nejvyšší množství hotovosti, ale přesto se úvěrové trhy neuvolnily: banky „sedí“ na balících finančních rezerv a stát snižuje úrokové míry na virtuální nulu, jako by nic jiného dělat nešlo. Kromě nedůvěry se ekonomikou začínají šířit emoce, zmatek, neznalost a hloupost, tedy virové nákazy, proti nimž jsou veškerá ekonomická „antibiotika“ bezmocná.

30. Vznikla mocná aliance Big business − Big government − Big unions, podporovaná Big médii, která je schopná prosadit cokoliv k dalšímu omezení funkce svobodného trhu, oddálit potřebnou kreativní destrukci, která by umožnila vstup novým podnikům, novým investorům a novým podnikatelským modelům. Trvání krize se tím prodlužuje na neurčito.