Gilles Deleuze, Felix Guattari

Já

(...) Descartovo Já: Pojem ego. Tento pojem má tři složky: pochybovat, myslet, být (z toho ale nevyplývá, že každý pojem je trojný). Úplná výpověď tohoto pojmu jakožto mnohosti zní: myslím, „tedy“ jsem, nebo (ještě úplnější): Já, který pochybuji, myslím, jsem, jsem věc, která myslí. Podle Descarta je to neustále obnovovaná událost, myšlení. Pojem se kondenzuje v bodě J, jenž prochází všemi složkami a v němž spadají vjedno J´-pochybovat, J´´-myslet, J´´´ -být. Složky jakožto intenzivní ordináty se seskupují v oblastech sousedství či nerozlišitelnosti, které jim umožňují přecházet do sebe navzájem a dávají jim jejich neodlučitelnost: první oblast leží mezi pochybováním a myšlením (já, jenž pochybuji, nemohu pochybovat o tom, že myslím) a druhá mezi myšlením a bytím (je třeba být, aby bylo možné myslet). Složky mají v tomto případě povahu sloves, což ale není pravidlem, stačí, že jsou to variace. Pochybování totiž zahrnuje momenty, které nejsou druhy určitého rodu, nýbrž fázemi určité variace: pochybnost týkající se smyslů, vědecké pochybování, úporné pochybování. (Každý pojem má tedy fázový prostor, i když jiným způsobem, než je tomu ve vědě.) A totéž platí pro způsoby myšlení: smyslově zakoušet, imaginovat, mít ideje. A totéž platí pro typy bytí, pro věc či substanci: nekonečné bytí, myslíc konečné bytí, rozlehlé bytí.1

Poznámky:

1 / Gilles Deleuze, Felix Guattari. Co je filosofie (Praha: Oikoymenh, 2001), 26–27.