Nákupní centrum Sylva Poláková
Budovu (komplex budov), v níž jsou umístěny různé maloobchody propojené pěšími zónami, nazýváme obchodním nebo nákupním centrem. Mezi prvním a druhým pojmenováním není v zásadě žádný rozdíl. Vycházejí z překladů anglických názvů, které zdomácněly i v neanglicky mluvících zemích.1 Za předchůdce nákupních center můžeme považovat tzv. Grand Bazar v jihozápadní Asii, obezděná a zastřešená tržiště s velkým počtem malých obchodů.2 Z architektonického i společenského hlediska však dnešní nákupní centra navazují spíš na první obchodní domy, které se začaly stavět na počátku devatenáctého století v evropských velkoměstech a Severní Americe.3
Obchodní domy
Architektura devatenáctého století reagovala na impulzy modernity, které charakterizoval požadavek po časové a prostorové mobilitě obsažené v nových způsobech přepravy, urbánním plánování i ve formách zábavy, které silně ovlivnil technologický vývoj v obrazové reprezentaci (fotografie a následně film).4 V architektuře se tento trend naplňoval v projektování výstavních hal, železničních nádraží, zimních zahrad, arkád, muzeí a samozřejmě obchodních domů. K tomu se využívaly nové stavební postupy a materiály, jako bylo železo, transparentní sklo, posléze železobeton, a také rámové, zavěšené a ohnivzdorné konstrukce, kolejnice či výtahy.5 Tyto nové typy budov, díky své konstrukci a použitým materiálům, popíraly změny ročních, a dokonce denních dob. Obchodní domy, v nichž se eliminují všechny nepříjemné vnější vlivy, jako je proměnlivé počasí, dopravní zácpa či chudoba, simulují „ideální“ město. Ztělesňují nikdy nenaplněný obrázek města čistého, bohatého, bezpečného a přehledného. Současná nákupní centra s eskalátory, klimatizací a bezpečnostními kamerami tuto strategii jen zdokonalují. Architektura obchodních domů se ne náhodou dá přirovnat k modelu věznic: velké atrium s prostornými ochozy lemovanými samostatnými buňkami, do nichž má být vidět. Nakupující je v takovém prostředí pozorujícím i pozorovaným. Situaci má jen střídavě pod kontrolou. Když prochází podél skleněných vitrín obchodů, chtě nechtě propadá kouzlu vystavených předmětů. Představuje si, jak by vypadal v luxusním kabátě, a tento pohled mu na malou chvíli propůjčuje iluzi identifikace s jinou společenskou vrstvou, profesí, nebo dokonce pohlavím. Obchodní domy, stejně jako třeba návštěva kina, kde také zakoušíme různé jiné role a identity, dokážou paradoxně vyvolat dojem svobodné volby. A i když to není trvalý stav, může nás takový zážitek povzbudit, abychom dostali odvahu svoje touhy skutečně realizovat. Nutno proto přiznat, že každá snaha o kontrolu a manipulaci, která má v případě trhu rozšiřovat řady spotřebitelů, plodí také určité „vedlejší produkty“ v podobě emancipace jednotlivců i celých skupin.6
Nákupní centra
Dvacáté století poznamenal nárůst suburbií, rozvoj automobilismu a komunikačních technologií. Každodenní život se odsunul z center měst na předměstí, a tak se i obchodní domy v podobě nákupních center přemístily blíže ke svým klientům. Tento trend byl nastartován po 2. světové válce nejprve v Severní Americe. V Evropě se velká příměstská nákupní centra začala otevírat až v 60. letech. K obchodům, restauracím a kosmetickým salonům přibyla kina, fitness centra, bazény a další atrakce. Boom ve výstavbě těchto megacenter zažily Spojené státy americké v době svého největšího ekonomického růstu v 80. letech. Během posledních dvou dekád však v Severní Americe a Evropě sílil zájem o revitalizaci měst. Pro staré opuštěné budovy se našla nová využití. Staré tovární haly, které se na nových mapách ocitly v širším centru města, se předělávaly na loftové byty nebo galerie. Omšelé tržnice jen vyměnily pulty s rybami a zeleninou za módní oděvní značky.
Výstavba nákupních center v Čechách
V Čechách a dalších zemích, které byly součástí východního bloku, začala nákupní centra růst až počátkem 90. let. Územními plány Prahy, slibujícími moderní výstavbu v blízkosti historického centra, se začali rychle zabývat zahraniční investoři. Mezi první takové investice patřila revitalizace Smíchova. Společnost ING Real Estate přivedla do Prahy francouzského architekta Jeana Nouvela, který v roce 1991 vypracoval projekt Linie rozjímání týkající se výstavby rovnou devíti budov. Na budovu Zlatého Anděla bylo však stavební povolení vydáno až v srpnu 1998. Do dvou let byl Zlatý Anděl postaven.7 V okolí se paralelně pracovalo na komplexu obchodního centra Nový Smíchov, který nahradil tovární haly bývalé Ringhofferovy továrny, pozdější Tatry ČKD.8 Zlatý Anděl a Nový Smíchov měly být pokusem navázat na původní městskou strukturu a oživit ji. Původního ducha čtvrti připomíná jen Wendersův smutný Anděl na Nouvelově fasádě. Čistě komerční využití staveb, ale také formální prvky sahající k modernistickým železným konstrukcím se skleněnými plášti prozrazují jejich skutečnou úlohu, kterou je sloužit ekonomické efektivitě. Na podzim roku 2007 byl otevřen dosud největší nákupní komplex v Praze, a to přímo v jejím středu na náměstí Republiky, které uzavírá tradiční pražskou obchodní třídu vedoucí od Národního divadla přes Václavské náměstí a Příkopy. Předchozím majitelem pozemku byla od 2. poloviny 18. století armáda, která zde vybudovala rozsáhlá kasárna. Architekti zachovali z historické budovy fasádu a nepřesáhli výškovou úroveň okolní zástavby, takže nové nákupní centrum nezasahuje do panoramatických pohledů.9 Za touto historizující kamufláží se rozprostírá zcela nová síť obchodů a podzemních garáží.
Mnoho nevýhodně umístěných nákupních center a domů se však začíná potýkat s nízkou návštěvností, a tak se výstavba podobných komplexů zpomaluje. V roce 2008 se v Čechách z naplánovaných čtrnácti center otevřelo jen devět. S ohledem na finanční krizi se v roce 2009 počítá s dalším poklesem. S celkovou plochou nákupních center, která loni v České republice přesáhla 1,9 milionu metrů čtverečních, se však nedostatku nákupních míst nemusíme obávat. V žebříčku počtu plochy nákupních center na tisíc obyvatel stojíme těsně pod průměrem států Evropské unie a lehce převyšujeme hodnoty dalších zemí střední a východní Evropy. Důvodem, proč růst nákupních center začal klesat ještě před celosvětovou finanční krizí, je fakt, že u nás v současné době není město nad padesát tisíc obyvatel, které by vlastní nákupní centrum nemělo, nebo by ho developeři alespoň neplánovali.10 Předpokládá se, že z některých nákupních center, která podlehnou konkurenci, se stanou skladiště, autobazary či kancelářské komplexy.
Současná situace je výsledkem nákupní a stavitelské bulimie, která odstartovala na počátku 90. let. Této hladové snaze přiblížit se kapitalistickým zemím lze přičíst estetické i urbanistické prohřešky, ale také účast na odbourání jednoho celospolečenského komplexu. Vzpomíná-li se na komunistickou éru, mluví se o uzavřených hranicích a dlouhých frontách na nedostatkové zboží. Vyrovnat se západním zemím proto pro mnoho lidí znamená možnost vyrazit k moři, v zimě do Alp a před vitrínami obchodů utrousit poznámku, že „tohle se u nás dostane také“. Kapitalistická společnost nestaví na náboženských doktrínách ani na kultu osobnosti, nýbrž na moci trhu, a proto je přínosné zabývat se takovými fenomény, jako jsou nákupní centra a jejich vliv na běžné lidské životy i celou společnost, z hlediska různých oborů.
Poznámky:
1 / Můžeme se setkat s označením Shopping centre, shopping precinct nebo shopping arcade, ale nejužívanějším výrazem je shopping mall, který se ujal i v Asii nebo Belgii, a to navzdory tomu, že frankofonní země mají vlastní výraz, a to le centre commercial či centre d‘achat.
2 / K nejstarším a největším se počítají Grand Bazar v Isfahánu a Teheránu, přičemž turisticky nejznámější Grand Bazar v Istanbulu z 15. století je o celých pět století mladší.
3 / Např. The Burlington Arcade v Londýně (1819), The Arcade na Rhode Islandu (1828), Galleria Vittorio Emanuele II v Miláně (navržena v roce 1861 a postavena mezi lety 1865 až 1877), Passazh v Petrohradu (1848), GUM v Moskvě (1890) či zastřešené pařížské pasáže, které obchodní domy předjímaly (např. Passage du Claire z roku 1789).
4 / Nejvlivnějšími badateli zabývajícími se proměnou divácké praxe v období modernity jsou Jonathan Crary (Techniques of the Observer. On Vision and Modernity in the Nineteenth Century. Cambridge: The MIT Press, 1999), Thomas Elsaesser (Elsaesser, Thomas. Historie rané kinematografie a multimédia: „Archeologie možných budoucností?“ In Nová filmová historie, edited by Peter Szczepanik. Praha: Herrmann & synové, 2004 či Tom Gunning. „Film atrakcí: raný film, jeho diváci a avantgarda.“ Iluminace 2 (2001), 51–7; „Estetika úžasu: raný film a (ne)důvěřivý divák.“ In Nová filmová historie, edited by Petr Szczepanik. Praha: Herrmann & synové, 2004.
5 / Stručný přehled technických proměn ve stavebním inženýrství předkládá ve své knize Kenneth Frampton, Moderní architektura. Kritické dějiny. Academia, 2004.
6 / Např. v případě obchodních domů se hovoří o emancipaci žen jako spotřebitelek, které začínají utrácet peníze bez svolení manžela. Anne Friedberg ve své knize Window Shopping. Cinema And The Postmodern mj. uvádí počátky emancipace žen do kontextu se vznikem obchodních domů a filmového diváctví (Window Shopping. Cinema And The Postmodern. Columbia And Princeton, University Presses Of California: 1994.)
7 / Cílek, Václav. Hledání normálního Anděla, 27. 11. 2003.
Dostupný na www.archinet.cz
8 / Architekty Nového Smíchova jsou Martin Rajniš, Tomáš Prouza, Jaroslav Zima a Sabina Měšťanová.
9 / Pod architektonickým návrhem nákupního centra Palladium je podepsaná firma SIAL architekti a inženýři, spol. s r. o., Liberec.
10 / Faktické údaje jsou převzaty z tiskové zprávy uveřejněné 6. 1. 2009, 16:20, ČTK. Dostupné též na: www.archiweb.cz