Normalizace Srdjan Jovanović Weiss

Prohlédněte si Ordos, nové město v mongolské poušti na severu Číny.

Na projektu nového sídla na okraji obrovské pouště pracovalo více než sto architektů a nyní tu máme první výsledky a možná i představu jeho prvních obyvatel.

Samotná architektura pocházející ze všech koutů světa připomíná různorodé balkánské tvary, jeden každý v rozporu s ostatními; každý z nich si vynucuje pozornost tím, že se liší. Žádný dům se nepodobá druhému. – Ve stejném okamžiku, kdy byli architekti v poušti, aby představili své návrhy hlavnímu správci města Ai Weiweiovi a stavitelům, publikoval v sobotu 28. června 2008 The Guardian sloupek od Jonathana Steela. Steele nic netušil o městě Ordos a ve svém sloupku psal o tom, že by se svět měl poučit od Balkánců, jak zacházet s válečnými zločinci. Všichni byli odesláni pryč, aby si pohodlně žili ve vězení Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu – tedy všichni ti, které chytli. Proč bychom, píše Steele, neposkytli Robertu Mugabemu tentýž luxus a neposlali ho na důchod do zahraničí? Cituji: „řekněme Mugabemu, ať jde na odpočinek, někam ... nejlépe do nějaké čínské vily.“ (viz www.guardian.co.uk/commentisfree/2008/jun/28/zimbabwe.serbia) Tento scénář po vzoru ostrova sv. Heleny pobavil některé architekty spjaté s městem Ordos 100. Přemýšleli, kdo další by se mohl ocitnout v jejich hledáčku a stát se jedním z obyvatel nových vil. Jelikož na světě existuje jen 38 oficiálních diktátorů, byly navrženy mnohé strategie, jak město zaplnit, např. „pozváním“ často početných diktátorských rodin nebo dotazem u národních bezpečnostních služeb, kterým by nemusely být proti srsti experimenty.

Podle nedávno vydané studie Tyler School of Art & Architecture věnované osobnímu vkusu diktátorů, je vila Roberta Mugabeho v Harare příkladem náklonnosti k symbolům luxusu a extrémnímu kýči. Shodou okolností navrhl jeho vilu jeden srbský architekt a postavil ji bělehradský inženýrský gigant Energoprojekt v době, kdy třetímu světu vládlo hnutí nezávislých zemí.

Která z vil města Ordos by se Mugabemu líbila (nebo kterou by nesnášel)?

Samozvaný výbor včetně dobrovolné delegace některých architektů, kteří chtějí spolupracovat, nyní pracuje na řešení pro jednoho každého potenciálního klienta. Např. vila s archetypálně skloněnou střechou je jednou z mála, která by mohla přimět Teodora Obianga Nguema Mbasoga z Rovníkové Guiney, aby opustil svou postkoloniální španělskou rezidenci.

Muammar Kaddáfí byl všemi hlasy umístěn do vily, která vypadá jako duna a na fasádě má písek.

Kim Čong Il by se podivoval nad jednou z mála podzemních vil, která by mu dala pocit bezpečí podobně jako jeho severokorejské bunkry.

Vila ve tvaru glóbu by se stala domovem Islama Karimova z Uzbekistánu, který projevuje nadšení pro vše kulovité, zatímco jedna z vil sestavená z mnoha čtyřstranných kubusů by potěšila smysly Ahmuda Ahmadenižáda, který miluje tradiční islámskou architekturu.

Sám Mugabe by dostal nelineární parametrickou vilu ve tvaru jazyka.

A seznam pokračuje...

Nedořešená situace je v případě 43. prezidenta Spojených států amerických. Architekti dvou vil navržených pro „W“ hlasovali proti jeho pobytu ve zmíněných vilách. Výbor města Ordos se dostal do slepé uličky a dospěl k závěru, že bude moudřejší raději ztratit tohoto potenciálního klienta a počkat na změnu. Ve vzduchu visí normalizace.

Obrázek:

I / Villa 62, Ordos 100, vnitřní Mongolsko, Čína [zdroj: Srdjan Jovanović Weiss / NAO].