Off-Modern Svetlana Boym

Sousloví mimomoderní, off-modern, je pojem ve výstavbě, jakási lingvistická improvizace. „Off“ – špička jazyka je napjatá, aniž by se čehokoli dotýkala. Chystáš se zavřít rty, abys zarazil zbytečnou řeč. Ale přece jen z tebe vyjde zvuk. „Off“ – skoro jako výraz úlevy.

Odpojme se od všech sítí a trochu otálejme, lelkujme, jako bychom byli na myšlenkové dovolené. Není třeba být „on“ ani „in“. Nemusíš být aktuální, moderní – buď třeba i nepřítomný. Prostě se odvaž být mimo.

Postmoderna je dnes mrtvá a ještě se nám po ní ani nestýská. Přítomný okamžik, naše současnost je jaksi absurdní, nevíme ani, jak ji popsat. Není tu ani konflikt mezi moderním a antimoderním, ani čistý „střet civilizací“, ale spíše střet excentrických modernit, které nejsou synchronizované a jejichž fáze nejsou časově ani prostorově sladěné. Rozličné projekty globalizací a „glokalizací“ se vzájemně překrývají, ale nejsou zajedno. V tomto kontextu protichůdných a propletených pluralit je předložka post pasé. Na konci minulého století různí autoři oplakávali anebo slavili „konce“ dějin a umění, knihy a lidskosti, jak jsme je znali. Zatímco za sebou postupně následovaly různé postfenomény podobné ručním poznámkám v prošlé knize života, intelektuální a duchovní teritoria ovládly mnohé premoderní mýty.

Místo rychle se měnících předložek, jako je post, anti, neo, trans a sub, které se zoufale snaží být „in“, navrhuji, abychom šli mimo, „off“: abychom byli „mimo“, podobně jako je někdo „mimo mísu“, „mimo hlavní proud“, „bokem“, „vyřízený“ a někdy i „mimo vlastní kůži“. Být mimomoderní znamená odklonit se k neprozkoumaným možnostem moderního projektu. Vynášet na světlo nepředvídanou minulost a pustit se do bočních uliček moderních dějin na přehlédnutém lemu hlavních filozofických, ekonomických a technologických narativů modernizace a pokroku. Pojem mimomodernosti je veden nelineárním pojetím kulturní evoluce: ta může probíhat po spirálách a klikatě, postupovat jako šachový kůň a pohybovat se po paralelních liniích, které se příležitostně asymptoticky propletou. Viktor Šklovský prosazoval koncepci, že kulturní vývoj jde často bokem a že diagonální pohyb šachového jezdce vyjadřuje „mučivou cestu hrdiny“, cestu odcizení, pochybnosti a disentu v těžkých politických časech.

Pokud vybočujeme z kursu vládnoucích moderních teleologií, musíme postupovat postranně, laterálně, nikoli doslovně, literálně, a objevovat zmeškané příležitosti a nevyužité cesty. Ty jsou pohřbeny v moderní paměti stejně jako veřejné dopravní cesty v amerických městech, která přijala automobilovou kulturu trochu příliš nadšeně a horlivě. Mimomodernost má cosi z improvizace, z dohadu, který nepokrucuje fakta, nýbrž zkoumá jejich ozvěny, rezidua, implikace, stíny. Mimomoderní umění má jak časovou, tak prostorovou dimenzi: různé projekty ze vzdálených konců zeměkoule mohou z perspektivy známých center moderní/postmoderní kultury působit jako zastaralé či periferní. Mimomodernost vzali za svou mezinárodní umělci od Indie po Argentinu, od Gruzie po Kypr, od Kanady po Albánii. Jejich periferní situace totiž odhaluje excentričnost centra a asynchronnost zpochybňuje pokrok kulturních trendů a uměleckých hnutí, údajně následujících jedno po druhém, jako když dobře vychovaní obyvatelé měst stojí ve frontě. Mimomodernost ovšem není novou formou geografického determinismu. Nesoustředí se na vnější pluralismus a na hodnoty zastávané jednotlivými státy s jejich politickým PR a s imperiálními ambicemi, nýbrž na vnitřní pluralitu v rámci jednotlivých kultur, přičemž stopuje spřízněnost volbou a diasporní blízkost překračující národní hranice.

Mimomoderní „nová média“ vycházejí vstříc této pluralitě a mnohosměrnosti. Neřídí se tím, co zrovna letí, nýbrž uvažováním o samotné technologii. Zároveň jsou hravá. Reflektují stárnutí samotného technologického pokroku. Vysoce moderní i zastaralé technologie žijí v našich životech v nezákonném svazku. Vyvíjíme značnou snahu, abychom byli připojeni k technologickým rozhraním, a úplně stejně se snažíme ochránit před jejich vlezlostí. A tak chceme být offline, bez spojení, resp. navštěvujeme webovou stránku www.gethuman.com, abychom obnovili fuzzy logiku lidského chybování.

Předložka off, mimo, je výsledkem jazykové kreativity a fuzzy logiky. Vznikla z předložky „of“, „od“, přidáním jednoho „f“ navíc, jako když jdeme „od“ tak dlouho, dokud nejsme úplně „mimo“ – výrazná a vrtošivá onomatopoetická nadsázka napodobující mluvenou řeč. Mimo v sousloví mimomoderní označuje jak naši příslušnost ke kritickému projektu, tak jistou vyhrocenou krajnost. Označuje jak blízkost, tak odcizení, naši soupatřičnosti touhu se odlepit. V 21. století moderna je naším starověkem. Žijeme mezi ruinami moderny, které začleňujeme do naší přítomnosti, a odstraňujeme vrásky a jizvy, resp. zakrýváme náš věk omlazujícím krémem zapomnění. Mimomoderní neznamená antimoderní; ve skutečnosti má blíže ke kritickému a experimentálnímu duchu moderny než k existujícím formám průmyslové a postprůmyslové modernizace. Jinak řečeno: otevírá modernu „co kdyby“, nedrží se modernizace tak, jak byla.

Mimomoderna není žádným „ismem“. Je spíše alternativním způsobem, jak vnímat absurdní aspekty přítomnosti a minulosti a jak jim rozumět. Mimomoderna může být bezstarostná, ale vyžaduje hluboké přesvědčení. Tato zvláštní vnímavost – skutečný Weltanschauung, světonázor – se vytříbil a dostal do popředí v prvním desetiletí 21. století, ale i v dřívějších dobách lze objevit jisté tendence k němu. Je to rovněž forma myšlení prostřednictvím logu i prostřednictvím pathé, prostřednictvím paměti a imaginace, rozšiřující režimy vnímatelného. Hannah Arendtová propagovala pojem „vášnivé myšlení“ v protikladu k „myšlení profesnímu“. Vítané jsou i další životaschopné oxymórony.

Možná že žijeme na hraně doby, kdy nám již neslouží akceptované kulturní mýty pozdního kapitalismu a technologického či digitálního pokroku. Jsme vskutku na hrotu, na němž se mění paradigma, a máme-li tuto změnu předjímat, musíme překročit své pole vidění. Logika vyhraněnosti je protikladem logiky hladkého a bezešvého osvojení všeobecné kultury, resp. synchronnosti počítačové paměti. Je to logika, která vynáší na povrch rány, řezy, jizvy, ruiny, přetrvávající dojem z dotyku. Její vyhraněnost se brání svému začlenění a nedovoluje komfort. Aby bylo jasno: mimomoderna je vyhraněná, nikoli okrajová. Mimomoderní lidé si nelibují v sebelítosti či v resentimentu kvůli vlastní marginalizaci, i kdyby to snad bylo oprávněné.

Být vyhraněn může též znamenat, že se člověk vystříhá toho, aby byl na ostří nože, i kdyby pokušení bylo značné. Pokud jste přímo na ostří řezníkova nože, skončíte dříve, než vám vůbec kdo bude věnovat pozornost. Logika ostří nože z vás udělá součást krvavého akčního filmu, tak běžného v současné populární kultuře, kde se slzy a afekty vyrábějí na počítači. Vyhraněnost zabírá delší dobu. Pouze za cenu rizika, že vyjde z módy, by člověk mohl být současný.

Chvála „mimo“, chvála „off“

Mimo, off je hovorové a konkrétní – nikoli abstraktní a spisovné, jako bylo post. Je jaksi nepřeložitelné. Nechť každý jazyk vymyslí svou vlastní verzi, jak být mimo, jak být off a přitom být zároveň moderní.

Pro člověka, jehož mateřským jazykem není angličtina, zní anglické off jako dětské brebentění, něco mezi hrou a jazykem: i když nevíte, co off znamená, skoro to dokážete uhodnout. Někdy je to spíš úšklebek, spíš pouhý zvuk než význam. I když přistěhovalci mezi sebou hovoří mateřskou řečí, jejich mluvidla si za léta exilu navyknou na angličtinu, z jejich úst se stanou naturalizovaná ústa Američana, a jedno ze slov, které budou říkat anglicky, bude bezpochyby off: Sabes, el tipo es un poco „off“; nu ona nemnogo „off“. Je-li někdo off, je „mimo“.

Off je takový malý jazykový dárek, jehož vytvoření napomohli mluvčí jazyka během posledních dvou staletí. Slyším v něm stopy cizojačných akcentů – ouch, ouff, bo, oi, ay.

Off, mimo naznačuje tu dimenzi jazyka a lidského jednání, která je neobvyklá, která způsobuje rozpaky. Popisuje buď něco příliš spontánního (off the cuff – „sypat z rukávu“, off-handed – „bez přípravy“, off the record – „mimo zápis“), příliš vyhroceného až zcestného (off the wall – „zcestné“), vyšinutého (off color – „mimo vlastní kůži“)

nebo přinejmenším nekonvenčního (offbeat). „Off“, „mimo“ – to je život přistižený v nestřeženém okamžiku. Je to improvizace, lidskost. Příběh slov obsahujících off jako by poukazoval na paralelní moderní dějiny. Off-color původně odkazovalo na cenu drahokamů – na průmyslové vykořisťování odlehlých koutů světa a demokratizaci klenotnictví. Off-color, tedy „nevybarvené“, „bledé“ drahokamy byly ty levnější. Jestliže nejlepší moderní muzeum mělo podobu bílé kostky – čirý prostor chrámu umění – pak mimomoderní muzeum musí být našedlé, špinavě bílé, off-white. Je to jiný prostor, více nekonvenční (offbeat), k němuž patří spontaneita a excesy, které nesedí do výstavního narativu. Off, mimo zavádí moment změny – vytváří pocit distance a cizoty – ale vrhá také kraťoučký stín hned vedle obrysu věcí. V mimomoderním prostoru jsou doma věci, které jsou nepříjemné (off-putting).

Přece však platí: být „mimo“ neznamená být „pryč“ ani být „proti“. Být mimo znamená balancovat, je to jistá forma virtuozity. Člověk nikdy není úplně mimo oprátku. Je třeba specifická pozornost, smyslová bdělost, schopnost imaginace a angažovanost ve světských záležitostech – nebýt zaměněn za virtuální rozhraní, ve kterém hlavní fyzický vztah probíhá mezi tebou a jemnými klávesami tvého Powerbooku.

Mimomoderna uznává slabší dějinné okamžiky a nekonvenční dějinná hnutí, která vypadla z dominantních verzí dějin, psaných vítězi, které pramálo zajímá důstojnost obětí. Mimo si opticky hraje, provádí triky s blízkostí a vzdáleností. Mimo, off, původně znamenalo „daleko“, „v nedohlednu“, a zesilovalo tak význam původního of, pak ale tento význam zeslábl a slovo se místo toho až nebezpečně přiblížilo: zostřovalo hrany věcí, naznačovalo nepředvídatelný boční pohyb. „Off“, „mimo“ nevstupuje s ničím do jasné binární opozice, nanejvýš ve výrazech jako je lights on, „rozsvíceno“, a lights off, což znamená totéž jako lights out, tedy „zhasnuto“. V našem případě však být off, být mimo, znamená něco naprosto jiného než být „out“, „pryč“ – není to vstup do temného prostoru, nýbrž do pestrého světa zářivých stínů a záblesků. Mimomoderna má charakter pokračující improvizace.