Pornografie na internetu Katrien Jacobs

Internetová pornografie nabízí návštěvníkům elektronických stránek sexuálně explicitní vyobrazení, videa, texty a tzv. chaty. Mnoho lidí dnes svou sexualitu a vztahy prožívá formou zprostředkované komunikace, jež může zahrnovat i výměnu sexuálně explicitních slov a vyobrazení. Od nástupu celosvětové elektronické sítě a grafických prohlížečů v roce 1995 se produkce a distribuce komerční pornografie formou digitálního obrazu stala populární zábavou dospělých, poskytovanou podnikateli v oblasti e-obchodu. Internetová pornografie je v současnosti nejviditelnějším a nejkontroverznějším projevem pornografie. Od starších forem pornografického zobrazování se liší tím, že uživatelé k tomuto digitalizovanému produktu přistupují prostřednictvím globálních distribučních kanálů internetové sítě. Internetové stránky rovněž zákazníky vybízejí k přímé interakci či poskytování zpětné vazby pornoherečkám/pornohercům formou tzv. chatovacích místností či webových kamer. Jen stěží lze odhadnout skutečný objem a tržby internetového pornografického průmyslu. Celosvětová síť v současné době hostí stovky tisíc tzv. feeder domén či webových stránek, které zákazníkům nabízejí obrázky zdarma, zatímco počet stránek se skutečným „členstvím“ je podstatně nižší. Pornografické produkty se rovněž šíří a sdílejí prostřednictvím dalších nekomerčních kanálů, blogů, vlogů (stránek s videonahrávkami) či sdílených sítí P2P (peer-to-peer).

Náplň internetové pornografie odráží velkou rozmanitost sexuálních zálib uživatelů internetu. Třebaže se její drtivá většina orientuje na uspokojování tužeb dospělého muže, v poslední době se objevily i menší pornoservery, které zaplnily některé mezery na trhu: např. www.cyber-dyke.net, webové stránky nabízející porno produkované lesbickými ženami pro lesbické ženy. V podobných případech distribuci pornografie často provázejí ještě další aktivity, např. výměna informací a aktivismus určité zájmové skupiny. Příkladem moderně koncipované domény s pestrým fotografickým materiálem by zde mohly být také stránky www.suicidegirls.com, kde si „punkové porno holky“ vytvářejí své vlastní profily ve formě životopisů a webových deníků a současně zde předvádějí sexuální úkony pro platící členy. Dívky dodávají vlastníkovi domény nahé fotografie, ale zároveň se vůči ostatním modelkám a konzumentům vymezují jako součást loajální feministicky orientované webové komunity.

Dalším příkladem radikálního experimentu a průkopnického přístupu k internetovému pornu byly stránky www.nakkidnerds.com, na kterých Cloei z Bostonu představovala skupinu dívek, přičemž hlavní důraz kladla na jejich intelektuální schopnosti.

Na úvodních stránkách vysvětlovala, že chtěla „zachytit dívku, kterou můžete spatřit ve třídě vzadu v lavici, jak si soustředěně čte knihu, dívku, kterou potkáte na ulici, jak jde do práce, anebo dívku, která den co den sedí vedle vás v kancelářské kóji, zcela pohroužena do html kódování“. Tyto dívky zosobňovaly „Nakkid Nerds“, tedy „nahé profesionálky“, spíše než profesionální sexuální pracovnice, anebo to byly obyčejné chytré dívky, které měly zájem o vybudování určitého životního stylu a sexuální identity. Ženám v roli majitelek domén a modelek v pornoprůmyslu se tímto způsobem daří získávat na svou stranu moc obsaženou v podnikání a sebereprezentace. Tyto ženy opouštějí atraktivní vzorce komerční pornografie s vědomím, že jejich vlastním podnikatelským iniciativám a vlastním tělům patří prostor experimentu a objevů. Mezinárodní přesah internetové pornografie způsobil velké pozdvižení mezi konzervativními vládami a skupinami zákazníků, a to především v těch kulturách, kde jsou sexuální pracovníci a pornografické produkty společensky stigmatizovány a/nebo tvrdě stíhány zákonem. Např. v květnu 2006 předložila indonéská vláda velmi nekompromisní konzervativní zákon na potlačení pornografie, k němuž dali popud politici a muslimské skupiny rozhořčené přílivem „zvrhlých“ internetových produktů. Naproti tomu v roce 2003 vyšli v Teheránu studenti do ulic, aby protestovali proti vládnímu zákazu 100 000 pornografických webových stránek. V kontinentální Číně, po deseti letech cenzury, vláda ohlásila, že „vítězí ve válce s internetovou pornografií“ – ovšem tak, že zadržuje uživatele internetu a ruší jejich domácí webové stránky. Snahy o zákaz či zabezpečení internetové pornografie se ovšem objevují i v západních zemích, jmenujme např. návrh Evropské unie zřídit Fórum za bezpečnější internet, kde by mohli uživatelé internetu hlásit nebezpečný obsah internetových stránek a informace tohoto typu také získávat.

Internetová pornografie rozvířila celosvětovou debatu také mezi intelektuály. Feministka Catherine Mackinnonová říká, že pornografie v kyberprostoru je mnohem rozšířenější a mnohem interaktivnější než tradiční způsoby distribuce pornografie. Podle ní všechny formy pornografické produkce vykořisťují ženskou práci a poškozují ženskou i mužskou psychiku, především tehdy, když k ní mají přístup nezletilí a děti. Naproti tomu Mireille Miller-Youngová, která se v internetové pornografii zabývá genderovými a rasovými aspekty zobrazování, se domnívá, že barevné ženy mohou internetového pornografického průmyslu využít k získání větší kontroly nad vlastní prací a zobrazováním vlastního těla. Přestože musí soupeřit s profesionálním provozem sponzorovaným produkčními společnostmi, mohou si také snadněji vytvářet vlastní stránky a vyhýbat se tak misogynním doménám typu www.GhettoBooty.com, kde jsou černošky předváděny jako ta „nejnižší spodina“ připravená nechat se ovládat muži pasáky a zákazníky. Nezávislí tvůrci pornografie, jako např. www.kimeternity.com, jsou asertivní ženy a feministky, které usilují o prezentaci dynamičtějších a osobitějších představ smyslnosti a kulturní identity.

Navzdory příslibu demokratizace internetu vyvolává pornografie velký odpor, který nepříznivě ovlivňuje i ty internetové platformy, jež představují autonomní projev, sdílení a svobodu slova. Např. vláda Spojených států, v úzké spolupráci s americkými vyhledávači a poskytovateli internetových služeb, ostře monitoruje provoz na webu. Po zveřejnění zprávy Kongresu, která odhalila, že sítě typu P2P se běžně používají pro šíření dětské pornografie, pak velmi tvrdě zakročila a počítače jednotlivých uživatelů a studentských komunit podrobila kontrolním testům.

V dalších zemích, např. na Filipínách anebo v Číně, vlády zase zakázaly videohry a veškerý provoz internetových kaváren. A protože nová vlna internetového pornoprůmyslu využívá takovýchto síťových komunikačních nástrojů k rozvíjení rozmanitější kultury svobodného vyjadřování, prezentování těla a autonomního zobrazování rasy a genderu, není ještě zdaleka jasné, zda noví hráči v pornoprůmyslu v současné nepříznivé atmosféře drsného korporačního expanzionismu a morálního odporu vůbec přežijí.