Velvet Revolution
(Sametová revoluce, Nežná revolúcia) David Kulhánek
„Francouzská revoluce nemohla být při svém dvoustém výročí lépe připomenuta než revolucí československého lidu v pravdivém duchu ‚volnosti, rovnosti a bratrství‘. Kde lépe než v Praze, geografickém a kulturním centru Evropy ustavit společný evropský domov s panevropským parlamentem?“1
„Českoslovenští kluci a holky, zabalení do nepromokavých bund proti nevlídné zimě tančili dnes večer v lidských řetězech pražskými ulicemi a bulváry mávajíce červeno-bílo-modrými národními vlajkami, které se staly symbolem toho, co studenti nazývají sametová revoluce pro její mírumilovný charakter.“2
Velvet revolution (česky sametová revoluce, slovensky ovšem nežná revolúcia) je termín vztahující se k pádu komunistického režimu v Československu v roce 1989, který získal svou váhu díky bezprostřednímu mediálnímu rozšíření. Není jasné, je-li jeho původcem zahraniční novinář, nebo zda vznikl v excitovaných dnech anonymně v řadách protestujících. Každopádně dosáhl svého úspěšného rozšíření v médiích referujících o průběhu deinstalování totality v jedné ze zemí východního bloku. Ačkoli se pojem velvet revolution váže na konkrétní, lokální politické dění v Československu v listopadu a prosinci 1989, dosáhl téměř ihned i širší platnost vztahující se k popisu rozsáhlé geopolitické změny – odstranění komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Svojí genezí je velvet revolution pojem mediální a politický, nikoli podpořený např. sociologickou či historickou relevancí.
Paradoxní, ale zároveň symptomatické na tomto termínu je, že se rozšířil primárně v amerických a západoevropských médiích. Jako již hotový mediální obraz byl v podstatě ihned zpětně importován do domácího prostředí a bezprostředně politizován. Právě fakt, že pojem doznal váhy mimo vlastní řady disidentů a protestujících občanů v Československu, zakládal jisté zdání objektivity – „takto nás vidí svět“. Proto se tomuto spojení dostalo místa v rámci kampaně Občanského fóra, platformy občanů toužících po politické změně. Pojem velvet revolution byl definitivně identifikován s událostmi posledních dvou měsíců roku 1989 v Československu. Ačkoli se nakonec velvet revolution nestala oficiálním pojmem, používaným např. ve vládních dokumentech, ujala se mezi veřejností, v hovorové řeči. Domácí média pojem sametová revoluce stále používají bez uvozovek a frekventovaně, politici jej používají v neformálních souvislostech, historikové zřídka a spíše v uvozovkách. Ve světě se stal symbolem přechodu od totalitního režimu k demokracii nenásilnou formou.
Vedle obrazu pádu (Berlínské) zdi je obraz velvet revolution jako nenásilné politické změny vyvolané tlakem občanů formou manifestací s prvky happeningu jedním ze symbolů vítězství demokracie a překonání komunistického experimentu ve světě. Podle teorií oživených na přelomu 80. a 90. let 20. století byl moment rozpadu bipolárního světa celoplanetárním vítězstvím demokracie a volného trhu (tržního liberalismu) a zakládal dokonce konec (moderních) dějin („fukuyamovská vize“). Nečekané obrátky rychlosti změn v letech 1988–1991 tuto tezi vyživily a k její atraktivitě významně přispěla právě i aura nekonfliktnosti, gándhíovského nenásilí, spontánnosti a „přirozenosti“, s níž ve střední Evropě došlo ke zhroucení neautentického a brutálního systému totality jako slepé uličky historie. Pro podpoření teze o vítězství pravdy nad lží a definitivním vykročení do prostoru svobody byly obrazy pádu Zdi a velvet revolution jedinečnými prostředky, které sdělovaly poselství o novém světovém uspořádání – a to zejména ve vztahu k občanům států euroatlantického prostoru a tzv. svobodného světa. Pro tyto účely obraz velvet revolution zastínil např. krvavé převzetí moci, válečný stav s tyranií v Rumunsku nebo, na druhé straně, příliš kompromisní a nečernobílý obraz „kulatých stolů dialogu“ v Polsku a „vnitřní reformu komunistické strany“ v Maďarsku.
Velvet revolution jako model nenásilného přechodu od totalitního režimu k demokracii (s poetickým přívlastkem i bez) měl obdobu v již realizovaných deinstalacích fašistických režimů (např. karafiátová revoluce v Portugalsku v roce 1974), ale hlavně posloužil jako precedens pro další vlnu politických změn v zemích, v nichž nedošlo k úplnému rozchodu s minulostí (1999 – Bělehrad, Jugoslávie, později Srbsko a Černá Hora, dnes Srbsko; 2004 – oranžová revoluce na Ukrajině a revoluce růží v Gruzii). Velvet revolution jako model předpokládá aktivní víru, že se zde jedná o naplňování reálně platného principu, o zákonitost vývoje, kterou je přechod od neautentické fragmentace v historii ke sjednocenému prostoru posthistorické celoplanetární demokracie. Právě dění ve třech jmenovaných státech dnes umožňuje rozkrýt fiktivnost této koncepce a teze.
Neprůchodnost změn cestou nenásilných demonstrací např. v Bělorusku a v Barmě (brutálně potlačená šafránová revoluce v roce 2007) je toho dalším dokladem. Velvet revolution jako symbolický obraz „konce dějin“ dostal povážlivou trhlinu aplikováním další fiktivní globální teorie – „huntingtonovské vize“ střetu civilizací. Od konce 90. let pak oba modely vytvořily paradoxní symbiózu dvojího očekávání: jestliže nedochází k proměnám „zlých“ režimů cestou spontánního rozkladu, a to ani při aktivní podpoře ze strany „svobodného světa“, je třeba se postavit čelem k možnosti, že existují hlubší historické a kulturní kořeny pro odmítání univerzální reality, jež je třeba neutralizovat či překonat. Tento model dvojího metru se nejvíce odrazil v kolapsu pokusu o import demokracie do Iráku odstraněním „zlého“ režimu formou invaze. Nejnověji se pak objevuje ve vztahu k Íránu, který jednak zůstává pilířem osy zla, temným přízrakem střetu civilizací, s nímž není možné jednat jinak než z pozice síly či aktivní obrany univerzálních hodnot, na druhé straně vyvolává přesto očekávání a potřebu uvažovat hypotézu nenásilné deinstalace neautentického režimu formou občanského protestu a „íránské sametové revoluce“. Velvet revolution je pro íránský režim synonymem amerického vměšování (např. zpráva z 18. 11. 2008 na www.presstv.ir) a jako termín je používán v rámci oficiálních obžalob kritiků režimu (např. obvinění profesora Ramina Jahanbagloua, viz zpráva z 5. 7. 2006 na www.iran-press-service.com).
Na druhou stranu se termín velvet revolution např. stal zastřešující identitou pro občanské iniciativy v USA, které chtějí reformovat americký politický systém (www.velvetrevolution.us).
V českém prostředí měl a má termín sametová revoluce (velvet revolution) zároveň podezřelý i trapný nádech. Jeho používání ovlivňuje vtíravý pocit, že nepasuje na skutečné události, ale spíše představuje nálepku určenou pro „diváky odjinud“, kterou použil někdo, kdo tehdejší situaci sledoval z odstupu neznalosti faktů a nechal se unést spektakulární atmosférou emocí, gest, smíchu a zpěvu. Velvet revolution je název produktu, který vznikl na základě reálného dění v průběhu několika týdnů či dní. Jako by to, co se reálně odehrálo v konkrétním prostoru jedné země, bylo opatřeno novým designem a obalovou technikou a rozšířeno do celého světa. Souběžně s chrastěním klíčů demonstrantů požadujících odstoupení vlády vznikal mediální obraz určený pro okolní svět a pro budoucnost. Souběžně s vyjednáváním zástupců Občanského fóra s reprezentanty Komunistické strany se rýsovala nová mapa světa a globální změna. Nejspíše nikdo z lokálních aktérů se nepoznává v mediálním obraze velvet revolution a necítí se být ani důležitým aktérem proměny světa pod praporem demokracie a globalizace.
Pojem sametová revoluce (velvet revolution) tehdy, tj. v listopadu a v prosinci 1989, vytěsnil původní požadavek a základní motiv protestů – dialog. Zdánlivě neotřesitelná pozice tohoto hesla, které působilo jako platné vzhledem k nedávným událostem v Polsku a bylo odkazem ke standardům demokratického a diplomatického vyjednávání, se tváří v tvář náhle otevřeným možnostem „revolučních“ požadavků zcela vytratila. Byl to „dialog“, který uvolnil místo „sametové revoluci“. Zdá se, že naopak v případech, jako je Bělorusko nebo Barma, je důsledkem neúspěchu velvet revolution návrat k požadavku dialogu moci s občany. Jedinou další alternativou je umístění mírových jednotek nebo invaze, ozbrojená intervence. Jinými slovy, dialog a invaze jsou prostředky, které určitým způsobem patří do arzenálu zbraní každé velvet revolution jako krajní varianty.
Zdánlivě nezávazný žurnalistický termín odkazuje tedy nejen k historickým okamžikům v listopadu a v prosinci 1989 v Československu, ale ve svém pohybu směrem k současnosti odhaluje proces obhajoby (nového) světového pořádku a jeho (aktuální) dezintegraci.
Poznámky:
1 / Bloomfield, Jon. „Czech Revolution Pausees for Breath Amidst Elation.“ The Guardian, 1. 12. /1989/.
2 / Tagliabue, John. „Upheavel in the East, Prague Prime Minister Look Ahead to Election.“ The NYT, 11. 12. /1989/.