Trh Ania Nicinska

Abychom pochopili, co znamená trh v přechodových zemích, musíme si uvědomit, že slovo „trh“ až do dnešního dne plynule měnilo svůj význam a s ním se proměňovalo i jeho vnímání. Mezi lidmi, kteří zažili období transformace, převládá názor, že obecně „dřív“ bylo všechno jednodušší, přičemž „dřív“ znamená v době před transformací. V mnoha sférách života se tento názor nezakládá na pravdě, ale co se týče koncepce trhu, tak bych tomuto názoru lidu věřila. Časové vymezení je pouze přibližné, nabízí však užitečnou pomůcku pro budoucí rozlišování, neboť zavedení a rozšíření soukromého vlastnictví má pro existenci volných trhů rozhodující význam.

Pokud se chceme zaměřit na to, co přesně trh znamená, nevyhneme se ještě dalšímu rozlišování. Pojem trh vznikl před nástupem transformace, avšak jeho současný význam se od jeho počátečního významu podstatně liší a navíc se neustále proměňuje. Dříve trh označoval místo, kde se uskutečňoval anebo uskutečňuje obchod, zatímco dnes, kdy pod vlivem kapitalistického systému došlo k liberalizaci ekonomie, ovládl nový význam slova „trh“, onu starou archaickou představu.

Co se tedy změnilo? Trh už není místem, stal se abstraktním souborem pravidel, jež určují způsob směny zprostředkovávané penězi. Tato pravidla nejsou ani psaná, ani viditelná, nýbrž operativní a účinná, protože směna probíhá zjevně hladce. Je to ona mytická Smithova neviditelná ruka, která byla podána po transformačním období a lidé unavení nedostatkem ji vděčně přijali. Nekonečná poptávka po zboží mohla být uspokojena strmě rostoucí nabídkou. Základní pravidlo vztahu poptávka a nabídka, jež stanovuje cenu, přijali rychle za své výrobci i spotřebitelé. Pravidlo vypadalo tak samozřejmě, že se bez debat ujalo. Dohoda byla zpečetěna účastí. Lidé se intuitivně naučili pravidla a bez protestů je dodržovali.

Roli, jakou trh hraje v přechodových zemích, nelze přeceňovat. Jakmile se zdálo, že politické boje ustaly a bylo dosaženo plného vítězství, nastoupil trh, aby se stal jednou z oblastí svobody. Svoboda byla tím nejvyhledávanějším zbožím s nejomezenější dostupností. Lidé po svobodě prahli. Jakmile nastoupil volný trh, bezprostředně uspokojil jejich potřeby. Lidem poprvé po dlouhých desetiletích někdo naslouchal. Jejich potřeby byly uznány jako důležité a závažné. Lidé si mohli vybírat a věděli, že na jejich volbě opravdu záleží. Věřili, že trh nabízí prostor pro vyjadřování jejich přání a vlastní osobnosti, a že zaručuje prostor pro individuální výběr a pro projevy vlastní svobody. Už nebylo nutné zoufale vykřičet osobní názory. Trh umožnil lidem udržet si víru ve všední život, v němž není ohrožována jejich důstojnost, neboť jejich potřeby mohou být prostřednictvím trhu vždy snadno uspokojeny. Trh představoval mytické místo, kde se může svobodná lidská touha pohybovat bez jakýchkoli překážek či vnějších omezení. Trh byl požehnáním, jakýmsi spasením nabídnutým nevinným lidem po desetiletí vězněným v očistci. Byla v něm naděje, radost i nadšení. Počáteční zápal však brzy vychladl a nadešla doba přehodnocování. Tvář trhu se ukázala mnohem zřetelněji – tím, jak zestárla, byly její rysy nápadnější, vrásky hlubší a vyšlo najevo, že ani povaha trhu nebude zcela bez chyb.

Co se stalo? Co nás tak překvapilo? V první řadě byla zpochybněna svoboda trhu. Lidé si uvědomili, že trh není zranitelný přítel, nýbrž že může být i extrémně silným protivníkem v obchodování, v němž jsou výhody a nevýhody rozdávány nespravedlivě. Mezinárodní korporace, jež zaujímaly monopolní postavení, vykořisťovaly všechny účastníky trhu a shrabovaly veškerý zisk, takže na ostatní nic nezbylo. Rostoucí ekonomické povědomí vedlo k nespokojenosti, když si spotřebitelé uvědomili, že je tržní pravidla oklamala, neboť nebyla schopna ochránit slabší před vykořisťováním silnějšími. Monopoly byly mnohem silnější než spotřebitelé, takže zákon poptávky a nabídky narušila nerovnoměrná distribuce zdrojů. To způsobilo deformace, jež narušily správný chod mechanismu regulace cen. Byla to neférová hra a neexistovalo žádné snadné řešení problému, neboť vystoupit ze hry znamenalo vzdát se.

Nadto rámec, jejž trh poskytoval obchodování, nutil jeho členy podílet se na kontroverzních a jen stěží řešitelných otázkách, čímž se účast na trhu měnila v morální dilema. Další stránkou monopolistického systému výroby bylo vykořisťování pracujících. Konkurenční a současně svobodný trh dosahoval zisku tím, že rozšiřoval své obchodování a otevíral továrny v zemích s nízkými platy a špatnými pracovními podmínkami. Bojkot neférového obchodu je řešení za vysokou cenu, neboť obvykle znamená vzdát se vlastních potřeb v zájmu celosvětové spravedlnosti. Účast znamená uznání tržních pravidel a všech subjektů přítomných na trhu. Vyhýbání se řešení je také řešení.

Kromě toho ruka trhu, třebaže neviditelná, má na svědomí zjevné a trvalé následky. Vytváří stále více a více potřeb a zmatek, kdy nejste schopni snadno rozeznávat mezi tím, co chcete, protože to chcete, a tím, co chcete, protože vám někdo řekl, že to chcete. Ten divný pocit, jenž se vás občas zmocní, vám našeptává a chmurně prorokuje: chceš to, protože ti řekli, že to chceš, ale ve skutečnosti neexistuje nic, co bys chtěl jen proto, že to chceš. Jste ztraceni. Nepřítel je neviditelný jako ďábel. Útočí na vás zevnitř a nutí vás chtít něco, co byste nechtěli, kdyby neexistoval trh. Jste zmatení jako Macbeth, nejste schopni rozeznat noc a den, uvnitř a vně, dobro a zlo.

Substantivum „trh“ obvykle doplňuje adjektivum označující to, co je předmětem obchodování na daném trhu. V souhrnu hovoříme o svobodném trhu, ale v jednotlivých případech, pokaždé když snídáte müsli, jste součástí potravinového trhu, anebo finančního trhu, když se rozhodujete investovat do obligací či prodat své akcie, vzdělávacího trhu, když vynecháte hodinu ve škole, anebo hudebního trhu, když si koupíte nejnovější CD Madonny. Účastníci trhu jsou si toho vědomi. Tržní pravidla jsou považována za jednou daná, neoddiskutovatelná, objektivní a exogenní a také za vysvětlení (a často též za ospravedlnění) mnoha problémů.

Všemocná ekonomika se rozšířila do všech oblastí života. Stejně tak i trh. Téměř každý obor lidské činnosti je možné popsat z hlediska tržních pravidel. Termíny, jako politický trh či sňatkový trh už nikoho ve svobodných tržních hospodářstvích nepřekvapí. Tržní pravidla se přenášejí z ekonomických aktivit do všech dalších činností a vytvářejí specifický habitus. Může za to též popularizace ekonomických konceptů v běžném užívání, nadvláda instrumentální racionality a víra v zisky proudící ze sjednocených mezinárodních trhů, zjevně neustále roste. Do dalších oborů tak proniká instrumentální racionalita. A je stále mnohem a mnohem obtížnější nalézt oblast, která by byla od svobodného trhu osvobozena.