Změna (Allagi) Vassilis Vamvakas
1. polovinu 80. let 20. století můžeme v Řecku charakterizovat jedním slovem: allagi. Slovo allagi, které bychom do češtiny přeložili jako „změnu“, se ustálilo jako označení pro období politické, společenské a kulturní transformace. Fráze typu „vláda allagi“, „vítězství allagi“, „éra allagi“ a „děti allagi“ se staly politickými slogany, často užívanými Panhelénským socialistickým hnutím (známějším jako PASOK), a to jak před volbami v roce 1981 (proti pravicové vládě strany Nové demokracie), tak i později. Slovo allagi se stalo symbolickým principem, pod jehož vládou Andreas Papandreu a jeho spojenci ustavili svou dlouholetou ideologickou hegemonii. Postupný úpadek pojmu allagi na rétorické klišé byl hlavním důvodem, proč se nakonec stal satirickým cílem oblíbených řeckých karikaturistů i zábavných show. Allagi si přesto po celá 80. léta zachoval centrální postavení a jeho významové bohatství bylo využito dokonce i v obchodě, v reklamách na pleny, cestovní kanceláře atd. V 80. letech se proměňovala jak soukromá, tak veřejná sféra, jak zásadní, tak naprosto obyčejné aspekty každodenního života v Řecku. Politická i nepolitická sdělení nyní zprostředkovávala oslňujícím způsobem nastoupivší řecká masmédia.
O to, kdo poprvé použil sloganu „allagi“, se vede spor, jelikož s ním pracovala i Komunistická strana Řecka (KKE). Svůj plný potenciál však slovo allagi rozvinulo až díky manifestům, programovým brožurám a pouličním plakátům strany PASOK během politické kampaně v roce 1981. Allagi v tomto kontextu znamenalo změnu politické moci: volby roku 1981 měly symbolizovat historický okamžik, ve kterém skončí monopol pravicových stran na vládu (jeden známý volební plakát zobrazoval kalendář s nápisem: „18. říjen: schůzka s dějinami“). Ústřední heslo volební kampaně – „Národ chce změnu: PASOK ji přinese“ – vyjadřovalo dva základní předpoklady konce politické nadvlády pravice: kolektivní vůli překonat pouta minulosti (antikomunismus) a existenci významné strany, která ji dokáže syntetizovat a vyjádřit. V tomto smyslu bylo vítězství hnutí PASOK v řeckých volbách 1981 považováno za vyvrcholení metapolitefsi (řecké slovo popisující přechodové období po pádu diktatury v roce 1974) a za definitivní konec jakéhokoli skutečně ultrapravicového vlivu v Řecku.
Ve své politické kampani v roce 1981 se PASOK snažil osvětlit a specifikovat politický význam slova allagi: spojil je s přerozdělováním příjmu, redukcí byrokracie, bojem proti vysokým cenám a s mladými lidmi – prostřednictvím reformy vzdělání, obnovením venkova, genderovou rovností a národní nezávislostí. Směs socialismu, modernismu a patriotického paternalismu našla ve slově allagi heslo, které shrnovalo úkoly a požadavky, jež byly jen obtížně slučitelné (ba někdy vzájemně rozporné). Hlavním důvodem, proč bylo slovo allagi tak účinné, nebyla definice allagi v propagačních textech PASOKU, nýbrž nevídaná sváteční atmosféra, která provázela politická shromáždění organizovaná po celé zemi na podporu vůdců PASOKu. Charismatické proslovy Andrease Papandreua z „politického balkonu“ ke shromážděným zástupům učinily z voleb roku 1981 výjimečnou událost, která přesahovala politické preference a dotýkala se všech dimenzí společnosti a její kultury. Pro úspěch PASOKu byla klíčová podpora spřáteleného tisku, jenž využíval výmluvných popisů a vzletných titulků, aby podpořil dojem, že právě probíhá velkolepá kolektivní transformace.
Rovněž Komunistická strana Řecka během voleb 1981 deklarovala v politických letácích i na volebních plakátech, že je nutná „podstatná allagi“ a že tu musí být nějaký „garant allagi“ – vyjadřovala tak svůj odpor vůči pravici a zdůrazňovala potřebu, aby v parlamentu byla přítomná silná komunistická strana, která by plnila roli regulátora při nastávající vládní změně. Reakce PASOKu na toto nepřímé obvinění, že není skutečným nositelem allagi, byla taková, že jeho vláda bude usilovat o „mírovou a svobodnou, demokratickou a socialistickou budoucnost“, a to na rozdíl od KKE, která se stále držela sovětského mocenského modelu.
Poté, co se ujal vlády, PASOK se do značné míry vzdal extrémní rétoriky volební kampaně roku 1981 (vystoupení z NATO, zvážení řeckého členství v Evropském hospodářském společenství) a sledoval
realističtější politickou linii. Papandreuova vláda zavedla slibné sociální reformy (rozšířila pokrytí v rámci systému národního zdravotnictví, založila sociální zařízení pro seniory), jakož i reformy organizace a obsahu vzdělávacího systému, a to prostřednictvím radikální demokratizace školství (studenti se mohli podílet na volbě profesorů a děkanů a spolurozhodovat o jejich odvolání). „Vláda allagi“ navíc učinila závažná symbolická rozhodnutí s levicovými a liberálními konotacemi: uznala např. význam národního odboje během války a umožnila civilní sňatek navzdory konzervativnímu a náboženskému odporu. PASOK také zavedl řadu politických a administrativních opatření, která ukončila výhradní právo „starých rodin“ tradiční řecké pravice na správu státních záležitostí.
Otázka, zda byla první vláda PASOKu skutečně přínosná, se stala tématem diskuse během voleb do Evropského parlamentu v roce 1984, které Nová demokracie pojala jako referendum o tom, zda by allagi neměla skončit (Nová demokracie používala sloganu apallagi, který znamená „dispenzi“, „výjimku“ či „zproštění“). I za parlamentních voleb v roce 1985 allagi zůstalo ústředním tématem politické kampaně, ačkoli tentokrát nebyla rétorika PASOKu tak pojmová, a naopak se snažila o „ikonografičtější“ kampaň. Došlo k jakési personifikaci allagi: na většině stranických plakátů vystupovala mladá smějící se dívka (allagi je v řečtině ženského rodu), která také vždy doprovázela Andrease Papandreua na jeho nejdůležitějších politických shromážděních. Slogan „Ano pro štěstí allagi“ tedy ztělesnila mladá dívka, která vstoupila ve známost jako „Allagitsa“ („změnička“). Toto chytré vtělení allagi, využívající metaforických asociací optimismu, nevinnosti a zranitelnosti, zajistilo emotivní podporu vlády PASOKu. Rostoucí adorace dětství, která se v Řecku objevila po pádu junty, byla dovedně spojena s prvními roky, kdy byl PASOK u vlády: všechny sliby, které strana nedodržela, a omyly, jichž se dopustila, tak byly implicite připsány její nedospělosti.
Význam slova allagi v řeckém politickém diskurzu během 80. let 20. století naznačoval, že přichází éra, v níž budou slogany základním faktorem stojícím za ideologickou a politickou orientací. Allagi poskytla nejnižšího společného jmenovatele, na němž bylo možné založit mocenský blok proti pravici v období po diktatuře. Stalo se z ní všezahrnující označení vyjadřující to, že se státní aparát v poválečném období „kachektické“ či řízené demokracie otevřel neprivilegovaným sociálním vrstvám. Výsledkem byla demystifikace rétoriky stranickou politikou, skandály a populistickou zvůlí; na druhou stranu allagi zvláštním způsobem udržovala vzpomínku na rovnostářství a reformismus v rozličných sociálních oblastech. Allagi obohatila řecký politický systém o ideologickou dvojznačnost a zároveň způsobila, že si střední třída niterně osvojila radikalismus, poněvadž jej zbavila jeho výlučně socialistických či komunistických konotací. Tento nevyjasněný radikalismus se ukázal jako obzvlášť užitečný nástroj pro lidi, kteří museli čelit skličujícím problémům nové éry prosperity, masových médií, individualismu a nových kulturních identit. Allagi byla politickým překladem transformace do lidských přesvědčení a postojů, které se objevily v 70. a 80. letech 20. století, a to i pro ty občany, kteří se jen obtížně ztotožňovali jak s tradičním levicovým diskurzem, tak s politickým programem PASOKu.
Bibliografie:
N. Diamantouros, P. Kitromilidis, G. Mavrogordatos (ed), The election of 1981 (in Greek), Estia, Athens 1984, G.Voulgaris, The post-junta Greece 1974 – 1990 (in Greek), Themelio, Athens 2001, C.Lyrintzis, „The power of populism: The Greek case”, European Journal of Political Research, v.15, 1987, A. Pantazopoulos, „For the people and the nation”. The moment of A.Papandreou 1965 – 1989, Polis, Athens 2001, M. Spourdalakis, PASOK, structure, party crisis and power concentration (in Greek), Exantas, Athens 1988.