Krystalizace neuskutečněných utopií

V Boloni žiji již osm let. Tak jako mnozí další jsem do tohoto města přijel s cílem navštěvovat místní universitu ( nejstarší universita na světě...), načež jsem se rozhodl tam zůstat. Většina studentů, kteří sem každoročně přijíždějí, jen nadále živí a prohlubují mýty, které toto město charakterizují: na jedné straně město otevřené, transgresivní, v jehož ulicích bují život a čilý ruch, na straně druhé město vzdělanosti a inteligence. Nicméně pro svůj způsob bytí město známé zvláště jako buřičské, revoluční, jako město dominujícího levicového zaměření.

Při procházce univerzitními uličkami se můžeme snadno setkat s výjevy toliko matoucími: mladí lidé, jenž se potloukají po ulicích oblečení ve stylu 60. a 70. let, kabát a svetr v peruánském stylu, boty značky Clarks a kalhoty s puky, saka ve stylu Alaina Robbe-Grolleta, generační brýle se silnými obroučkami, dlouhé vousy na tvářích dvacátníků ve stylu duchovního vůdce, kníry, neuvěřitelné množství mladých lidí s dlouhými vlasy či dredy, kteří se pokládají se za následovníky Boba Marleye a propagátory marihuany.