Vstříc velké metamorfóze Charles Fourier
Naše nároky a požadavky sociálních reforem plodí jen bouře a roztržky. Cestu naší společnosti lze připodobnit chůzi lenochoda, jehož každý krok je vyznačen zasténáním. Stejně jako on i civilizace postupuje s nepochopitelnou pomalostí skrze politické zvraty. V každé generaci zkouší nové systémy, které podobně jako ostružiní poškrábou do krve lidi, když je chtějí uchopit.
Konečně nadešel konec sociálních běd, konec politického dětství zeměkoule. Blížíme se velké metamorfóze, která se zjevně ohlašuje všeobecnými otřesy. Dnes je přítomnost skutečně těhotná budoucností a nadměrné utrpení musí vyvolat spásnou krizi. Při sledování kontinuity politických otřesů by se dalo říci, že se příroda snaží svrhnout břemeno, které ji tíží: války a revoluce propukají bez ustání na všech místech zeměkoule; bouře a požáry stěží zažehnané se znovu rodí ze svého popela; stranický duch se vyhrocuje, aniž by co poukazovalo na usmíření; společnost se stává podezíravou, udavačskou, prolezlou neřestmi, důvěrným prostředím všech zrůdností až po spojenectví s barbary k pronásledování křesťanů; veřejný majetek je už jen kořistí vydanou všanc spekulantským upírům; průmysl se stal svými monopoly a výstřelky trestem pro národy podrobené Tantalovým mukám a hladovějící uprostřed svých pokladů; koloniální ctižádost vyvolala v život novou sopku... Merkantilistický duch rozšířil sféru zločinu: v každé válce přináší zpustošení na obou polokoulích; naše lodi obeplouvají celý svět jen proto, aby barbary a divochy naučily našim neřestem a zlobě. Země už nabízí jen příšerný obraz nemravného chaosu a civilizace, blížící se svému konci, stává se tím zrůdnější.1
Jestliže se toto století... moudře rozhodne pro důkaz experimentem, vše na této zemi změní podobu. Lidstvo se vyšvihne rychlostí blesku z hloubi utrpení na vrchol blaha. Bude to připomínat výměnu divadelních dekorací, při níž bude během okamžiku peklo nahrazeno Olympem. Budeme svědky představení, které se na každém světě může odehrát pouze jedinkrát — náhlého přechodu od industriální nesouvislosti k societárnímu spojení. Je to nejskvělejší výsledek vývoje, k němuž může dojít v každém vesmíru, a čekání na tuto velkolepou událost musí současnou generaci utěšovat v jejím neštěstí. Každý rok této metamorfózy bude mít cenu staletí existence a přinese spoustu tak překvapujících událostí, že bez předchozí přípravy nelze mít o nich ani tušení.
Sklíčeni prastarým neštěstím a zhrouceni pod tíhou zvyků civilizovaní lidé věřili, že je Bůh odsoudil k strádání nebo jim přiřknul jen nevalné štěstí. Nedokáží se tak naráz smířit s představou blaha, které je očekává, a jejich duch by se bouřil, kdybychom jim znenadání vylíčili perspektivu slastí, z nichž se budou zakrátko těšit, neboť postačí nanejvýše dva roky k organizaci nějakého societárního kantonu a nanejvýše šest let k dovršení organizace celé zeměkoule, počítáme-li s co nejdelšími možnými průtahy.2
Poznámky:
1 / Théorie de l´unité universelle, t. II. In: Oeuvres complètes, t. II, 69 – 70.
2 / Tamtéž, 70.
Zdroj:
Fourier, Charles. „Vstříc velké metamorfóze.“ In Velká metamorfóza. Praha: Mladá fronta 1983, 23−24.