Schizofrenie Karl Lydén
Schizofrenie je psychiatrická diagnóza, poprvé popsaná v 19. století – označuje vážnou psychickou poruchu, která se vyznačuje bludy, halucinacemi, zmatenou řečí a dalšími poruchami myšlení, emocí a chování. Navzdory etymologii – řecké kořeny schizein a fren znamenají „rozštípit“ a „mysl“, mozek či „bránici“ – nelze schizofrenii zaměňovat s rozkladem osobnosti či − jak bývá často označována − s poruchou rozdvojené osobnosti. Schizofrenní rozštěp neprobíhá mezi dvěma či více oddělenými osobnostmi, nýbrž spíše na obecné rovině psychického fungování; je chápán jako rozštěp uvnitř myšlení. V roce 1908 nahradil švýcarský psychiatr Eugen Bleuler dřívější označení dementia praecox (předčasná demence), které proslavil německý psychiatr Emil Kraepelin v roce 1896, termínem schizofrenie: „Kvůli dalším rozborům bych rád zdůraznil, že v Kraepelinově dementia praecox nejde ani o bytostnou demenci, ani o ranost či předčasnost. Z tohoto důvodu a rovněž proto, že z výrazu ‚dementia praecox‘ nelze odvozovat adjektiva ani další substantiva, si dovoluji používat slovo ‚schizofrenie‘ při revizi kraepelinského pojetí. Podle mého názoru je význačným symptomem celé této skupiny rozlomení či rozštěp fungování psychiky.“
Podle Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (dále citován jako DSM-IV-TR), vydaného Americkou psychiatrickou asociací, může schizofrenie vypuknout náhle, ve většině případů však existuje postupný vývoj, typicky mezi dvaceti a pětatřiceti lety. Během tohoto postupného nástupu mohou lidé, kteří jsou postižené osobě blízcí, zaznamenat patologické projevy, jako je stahování se ze společnosti, ztráta zájmu o školu, zhoršení hygienických návyků a péče o vlastní vzhled, neobvyklé chování a výbuchy zlosti. Stav se postupně zhoršuje. Schizofrenie je považována za psychotickou poruchu; vyskytují se tudíž bludy a halucinace, a to aniž by si je postižená osoba uvědomovala, resp. aniž by si uvědomovala svůj patologický stav. Pokud schizofrenii definujeme co nejstručněji, můžeme říci, že trvá přinejmenším šest měsíců a má po dobu alespoň jednoho měsíce aktivní fázi spojenou s přinejmenším dvěma níže uvedenými symptomy:
1. Bludy
2. Halucinace
3. Zmatená řeč
4. Hrubě narušené nebo katatonické chování
5. Negativní symptomy (afektivní zploštění, alogie, avolice)
Kromě „psychotické dimenze“ bludů a halucinací je zde přítomna „poruchová dimenze“ narušeného jazyka a chování a také další negativní symptomy. Nejběžnější jsou paranoidní bludy; lidé, kteří jimi trpí, jsou přesvědčeni o tom, že jsou sledováni, klamáni nebo zesměšňováni. Lidé s referenčními bludy vidí „znamení“ v novinách, knihách i dalších podnětech, o nichž jsou přesvědčeni, že jsou určeny výlučně jim. Mohou se objevit všechny druhy halucinací, ale nejběžnější jsou sluchové halucinace, obvykle ve formě hlasů. Narušená řeč může ztrácet nit a obsahovat volné asociace; odpovědi na otázky mohou být naprosto mimo a ve vzácných případech může být řeč narušena natolik, že je téměř nesrozumitelná. Narušené chování zahrnuje neobvyklé způsoby oblékání, jako je oblékání do odlišného ročního období, nepředvídatelné výkřiky či sliby a nevhodné sexuální chování. Katatonické chování jakožto forma narušeného chování zahrnuje strnulé, nevhodné či bizarní postoje nebo nadměrnou motorickou činnost. Negativní symptomy („negativní“ nutno chápat ve smyslu ztráty či úpadku toho, co je považováno za normální chování; naopak první čtyři symptomy jsou „pozitivní“, jelikož se „připojují k normálnímu chování“) zahrnují afektivní zploštění (netečná tvář, slabý oční kontakt a omezený jazyk těla), alogii (ztrátu jazyka) a avolici (neschopnost podílet se na činnostech směřujících k určitému cíli).
Příčiny schizofrenie jsou nejasné a pravděpodobně je jich více. Výzkum potvrzuje souvislost s genetikou, s prostředím, s užíváním drog, s neurologií a společenskými procesy. Schizofrenie je pozorována po celém světě a zdá se, že jí trpí poměrně konstantní 1 % obyvatelstva, čímž se schizofrenie stává významnou příčinou invalidity. Schizofrenie je stejně rozšířená mezi muži i ženami, ale u obou pohlaví se projevuje odlišně; např. typický nástup schizofrenie u mužů je mezi 18 a 25 lety, u žen ve věku 25 až 35 let. Lidé trpící schizofrenií vykazují větší procento závislosti na nikotinu, větší procento plicních chorob a je zde větší výskyt sebevražd než u běžné populace; průměrná délka života je tudíž o 10 až 12 let nižší než u běžného obyvatelstva. Naděje, že se člověk ze schizofrenie vyléčí, je malá. Naprostá úleva či naprosté vyléčení, abychom přesně citovali DSM-IV-TR, dříve než se obrátíme k jeho kritice, „u této poruchy patrně nejsou časté“. Schizofrenie je tedy psychiatrickou diagnózou, která se zakládá jak na symptomech, které sděluje sám postižený člověk, tak na symptomech, které zaznamenal psychiatr; nebylo vykázáno žádné stabilní biologické či neurologické pojítko (něco jako „schizofrenní gen“ či poškození mozku), které by stálo za těmito symptomy. Navíc se jedná o značné proměnlivou poruchu, a to jak co do vzniku, tak co do průběhu i symptomů; sám Bleuler hovořil o souboru schizofrenií a dnes se schizofrenie obvykle dělí na pět či více dílčích typů. Lze tudíž snadno předvídat, že pojem schizofrenie kritizovali psychiatři, jako je Marius Romme či Paul Hammersley, či že proběhla „Kampaň za zrušení nálepky schizofrenie“, a to hned z několika důvodů: protože postrádá jednotnost a vědeckou platnost; protože sugeruje nejisté spojení s poškozením mozku a způsobuje nadměrnou medikaci namísto psychologické léčby; protože stigmatizuje pacienty a bývá spojována s násilím, děsivostí, nepředvídatelností, nemožností léčby, trvalou chorobou, neustálou potřebou léků a neschopností pracovat. Richard Bentall, profesor experimentální klinické psychologie na univerzitě v Manchesteru, proto vyjádřil následující přesvědčení: „Myslím si, že tento pojem je z vědeckého hlediska nesmyslný, klinicky nám nepomáhá a že je na škodu pacientům.“ Japonsko zrušilo v roce 2004 kategorii schizofrenie a nahradilo ji „integrovanou neuspořádaností“.
Poznámky:
1 / Citováno podle Paolo Fusar-Poli and Pierluigi Politi, The American Journal of Psychiatry, 165 (listopad 2008): 1407.
2 / DSM-IV-TR podává patrně celosvětově nejvlivnější definici schizofrenie. Aniž bych chtěl význam této definice nějak zdůrazňovat, myslím, že je nesporně zajímavá, a z tohoto důvodu – spolu s tím, že v tak komplikované, důležité a delikátní záležitosti, jako je schizofrenie, nejsem schopen než více či méně citovat – pochází vše dále uváděné z DSM-IV-TR, nebude-li uvedeno jinak.
3 / American Psychiatric Association’s Diagnostic and Statistic Manual of Mental Disorders (DSM-IV-TR), 307.
4 / Hammersley, P. and Romme, M., Statement issued for the Campaign to Abolish the Schizophrenia Label (CASL); dostupné na http://www.psychminded.co.uk/news2006/oct06/Abolish.htm.
5 / Bentall, R., citován v BBC News, 9. října 2006; dostupné na http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/6033013.htm.